emotivní kráva.

6. března 2017 v 0:14 | s. |  vykecávání
Stalo se vám někdy, že jste se tak nechali ovládnout emocema, že za vás mluvila vaše vnitřní kráva? Že jste se chovali naprosto neracionálně a nechali se zaplavit tou vlnou emocí, která vás smetla na kolena a místo, aby jste se postavili na nohy, tak jste se místo toho začali v těch vlnách topit? Najednou se úplně topíte v tý slaný vodě, v krku vás z toho škrábe, plíce vás bolej a srdce jakoby vám mělo shořet? No. Tak tohle se mi teď děje poměrně často. Přitom kdesi někde uvnitř mě je to moje rozumný já, co na mě křičí ať se laskavě proberu. Kopu kolem sebe. Kopu a zraňuju tak nejbližšího člověka, co má snad to největší srdce na světě a pokaždé to vydrží. Možná bych se měla na čas odpoutat od sociálních sítí, protože mi přijde, že právě skrz ně se často nepohodneme. Všechno mi vyznívá jinak než jak to ve skutečnosti je. A i,když si 234x řeknu "Vypni ten messenger, uklidni se." tak mě to v tu danou chvíli vždycky dopálí a chovám se jako kráva. Jsem naštvaná a myslím si, že všechno myslí proti mě. Že mě chce naštvat. Že tou svojí "všechno je v pohodě, všechno je v klidu" mě chce úplně zdevastovat. Pak ze mě vypadlo něco úplně nejhoršího jakože "nemám čas v ty dny, kdy on na mě čas má" a tak jsem strávila víkend tím, že jsem se mlátila do hlavy, proč jsem něco takovýho udělala. Proč se teď chovám jak se chovám. A, že teď sedím sama na posteli a čumím do stropu místo, aby jsme byly spolu.

Každopádně v pátek jsem se viděla s jedním milým,moudrým kamarádem (po strašně dlouhý době). Obrazili jsme tady v tý naší díře dva kluby, kde jsem docela slušně míchala, ale kupodivu to nebyla zas tak úplně katastrofa až na to, že jsme šli domů v šest ráno. No domů. Šli jsme do jeho potencionální práce, kde jsem se složila na nějakým křesle a usla. Byli tam ještě nějací jeho kamarádi, co chrupali v posteli. Ale vím, že přesně tohle jsem potřebovala. Cejtit se živá. Cejtit, že mám život. Cejtit, že mám kamarády. Že nejsem asociál,co už se nedokáže bavit s lidma.

Tak si tak říkám, že tyhle prázdný víkendy jsou někdy potřeba. Člověk potřebuje bejt někdy sám, aby se uvědomil.

s.
 


Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 6. března 2017 v 19:40 | Reagovat

Emocema se nechávám ovládnout často a pak si sama sobě nadávám! Marně!:-)
Neumím být sebestředná sobecká mrcha, bohužel je to k mé škodě.

2 *Shock *Shock | Web | 6. března 2017 v 19:47 | Reagovat

Jako bych četla můj život? Úplně se chovám stejně.

A u toho mssg.. vždy si říkám, že vše vypnu, ale prostě to nedokážu a jedu dál. Hh. Měli by jste se naučit chovat líp, že?

3 Ria Ria | Web | 6. března 2017 v 23:53 | Reagovat

Nikdy není pozdě to napravit :) ale já mám co říkat, když je pro mě snesitelnější nedorozumnění neřešit, než se je pokoušet rozmotávat.
Prázdné víkendy střídané s neprázdnejma jsou podle mě v týhle situace a way to live..

4 cincina cincina | Web | 8. března 2017 v 12:42 | Reagovat

Nechat se ovládnout emocemi je chyba, ale děláme to asi všichni:) I mě se to stává a pak bych si nejraději nafackovala.

5 buttercup buttercup | Web | 13. března 2017 v 21:55 | Reagovat

damn, nikdy jsem nečetla článek, kterej by na mě takhle seděl. :D moje emotivní kráva se dostává na povrch 99% mýho života a měla bych ji trochu klidnit, ale nemám páru jak. :D
skvělej blog, btw. :D luv it :3

6 Denia Denia | Web | 18. března 2017 v 22:05 | Reagovat

Taky si často uvědomuju, že se nechávám strhnout emocema, a poslední dobou až moc často nedokážu zůstat v klidu, ale asi na to maj vliv i jiné věci - špatný období, rozpoložení, stres apod.
A řešit něco přes mesenger, no to je asi největší chyba a hodně párů se tak rozchází, pamatuju si, že s bývalým jsme se přes mesenger hodně hádali, ale k ničemu to nevedlo.. přesto jsem si nemohla pomoct a určitě to ještě někdy udělám, asi holt nějaká degradace technologiemi :D

7 neverbealone neverbealone | Web | 23. března 2017 v 8:44 | Reagovat

Jako kdyby jsi mi z duše mluvila .. přesně tohle se mi tak poslední 3 týdny děje až moc často a já vůbec nechápu, co to sakra je. Taky by mi asi (určitě) pomohlo vypnout sociální sítě, jenže s tím mým jedním člověkem můžu komunikovat jenom tam, když je 350 km daleko a tak nějak i přesto, že mě deptá, se ho nechci vzdát. -.- ach bože holčičí logika :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama