Březen 2017

emotivní kráva.

6. března 2017 v 0:14 | s. |  vykecávání
Stalo se vám někdy, že jste se tak nechali ovládnout emocema, že za vás mluvila vaše vnitřní kráva? Že jste se chovali naprosto neracionálně a nechali se zaplavit tou vlnou emocí, která vás smetla na kolena a místo, aby jste se postavili na nohy, tak jste se místo toho začali v těch vlnách topit? Najednou se úplně topíte v tý slaný vodě, v krku vás z toho škrábe, plíce vás bolej a srdce jakoby vám mělo shořet? No. Tak tohle se mi teď děje poměrně často. Přitom kdesi někde uvnitř mě je to moje rozumný já, co na mě křičí ať se laskavě proberu. Kopu kolem sebe. Kopu a zraňuju tak nejbližšího člověka, co má snad to největší srdce na světě a pokaždé to vydrží. Možná bych se měla na čas odpoutat od sociálních sítí, protože mi přijde, že právě skrz ně se často nepohodneme. Všechno mi vyznívá jinak než jak to ve skutečnosti je. A i,když si 234x řeknu "Vypni ten messenger, uklidni se." tak mě to v tu danou chvíli vždycky dopálí a chovám se jako kráva. Jsem naštvaná a myslím si, že všechno myslí proti mě. Že mě chce naštvat. Že tou svojí "všechno je v pohodě, všechno je v klidu" mě chce úplně zdevastovat. Pak ze mě vypadlo něco úplně nejhoršího jakože "nemám čas v ty dny, kdy on na mě čas má" a tak jsem strávila víkend tím, že jsem se mlátila do hlavy, proč jsem něco takovýho udělala. Proč se teď chovám jak se chovám. A, že teď sedím sama na posteli a čumím do stropu místo, aby jsme byly spolu.

Každopádně v pátek jsem se viděla s jedním milým,moudrým kamarádem (po strašně dlouhý době). Obrazili jsme tady v tý naší díře dva kluby, kde jsem docela slušně míchala, ale kupodivu to nebyla zas tak úplně katastrofa až na to, že jsme šli domů v šest ráno. No domů. Šli jsme do jeho potencionální práce, kde jsem se složila na nějakým křesle a usla. Byli tam ještě nějací jeho kamarádi, co chrupali v posteli. Ale vím, že přesně tohle jsem potřebovala. Cejtit se živá. Cejtit, že mám život. Cejtit, že mám kamarády. Že nejsem asociál,co už se nedokáže bavit s lidma.

Tak si tak říkám, že tyhle prázdný víkendy jsou někdy potřeba. Člověk potřebuje bejt někdy sám, aby se uvědomil.

s.