a je to tady zas.

19. února 2017 v 21:05 | S. |  vykecávání
Ano. Je to tady zas a znovu. Už to snad ani nedokážu racionálně vysvětlit, proč toto dělám :D Považuji to za takové chvilkové šílenství, kdy mě popadne obrovská vlna inspirace a potřeba vypsat se ze všech svejch emocí. Ačkoliv bych mohla obnovit tisíc blogů (který jsem mimochodem úplně obrovskou náhodou zase vyhrabala - ( jop, dokonce i blog ze základní školy) zakládám si pro každý zásadní období nový a nový a nový. Pak v tom mám klasicky bordel a už ani nevím,kde co mám a je pak pro mně docela dobrodužství na nějaký blogy/články náhodně narazit a číst to s vykulenýma očima "Toto jsem fakt psala? Toto jsem vážně cítila?Jako vážně?" A pak si po půl roce říkám "Měla bych tu napsat něco nového. Něco,co se mi děje teď aktuálně." Ale nějak to nejde. Zírám, vrtím hlavou a říkám si, že by to chtělo něco novýho. Neokoukanýho. Co sedí zas na nové období. Očividně si ráda svůj život rozděluju na 74349 období. A taky se mi očividně ty období docela slušně střídají :D Každopádně jak je vidno, rozhodla jsem se si vyčlenit zase nějaké to obdobíčko a zvěčnit jej na tomto blogu, který za čas přestanu navštěvovat a pak na něj po dvouch letech náhodně narazím. Jak jsem to jen sakra dělala na té základce ? Kde jsem brala tolik potřeby psát tisíce článků, který jsou pro mě dnes obrovská zábava si číst. A teď k tomu v jakém životním úseku se právě nachazím. Nacházím se na místě, kdy už mě dělí pár kroků od dokončení vysoké školy (jak se to sakra stalo) a stojím před dalším rozhodnutím,co dál. Jak se teď bude můj život momentálně vyvíjet? Je to propast vedle propasti, ale věřím, že se s tím opět nějak vypořádám jako jsem to zvládla vše i doteď. Taky se nacházím na úseku ve, kterém i přestože je mi ** let - bojuju se svýma rodičema jak kdybych byla děcko. Ale je pravdou, že puberta mě jaksi minula a tak si asi všechno potřebuju vykompenzovat nyní, nicméně nechápu proč to dělám. Odjakživa se nechávám unášet emocemi, ale tohle, co se mi děje nyní je magorskej kolotoč plnej pocitů, který se mnou mlátí sem a tam a já někdy nejsem schopná je zastavit. A to dokonce i,když na mně moje racionální já řve ať se chovám normálně. Ale řve asi pěkně potichu, protože moje pocitový já ho v klidu přeřve ať se dál chovám jako kráva, protože tak to má být :D Mrzí mě to, že to tak je. Ale snažím se na tom neustále pracovat. Začala jsem především u svý životní lásky a ,když mě něco popadne tak se snažím dejchat :D Toto bych měla zvládat i s těmi rodiči, ale prostě víš jak to je. Jsou to rodiče.
Toť vše k prvnímu "vybíjení emocí". Třeba, když se budu vybíjet tu, bude všechno víc oukej.

S.

 


Komentáře

1 Mkv Mkv | E-mail | Web | 20. února 2017 v 14:25 | Reagovat

ahoj :)
co se týká psaní blogů v minulosti, následné čtení těch samých blogů po pár letech.. působí mi to v celku trauma, že jsem to opravdu psala já.. a s vědomím že to četli mí sourozenci, mí rodiče ej to ještě horší.. že jsem si to v té době neuvědomovala a psala zde věci, které by vlastně zrovna oni neměli ani vědět. Je to celkem legrace :D a znova to rozjíždím. jsem zvědavá jak se na můj současný blog budu koukat v budoucnu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama